Dopis předsedy ASP ČR členům

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

v záplavě nejrůznějších anket a petic z posledních týdnů možná postrádáte zřetelné angažmá

ASP ČR. Poslední den školního roku (což je skutečný „Den učitelů“) vám chci proto nejenom

popřát příjemnou dovolenou, ale i vysvětlit důvody naší současné zdrženlivosti.

Ty se dají v kostce vysvětlit poukazem na to, že před říjnovými sněmovními volbami postrádá

smysl plýtvat energií na komunikaci s dosluhující garniturou jak ve vládě, tak i ve Sněmovně.

Což ovšem vůbec neznamená, že bychom si jen točili palci mlýnek na břiše a kojili se

nadějemi na osvícenější nové poslance a na nového, konečně rozumného ministra školství.

Díky svým mnohaletým zkušenostem s vládní administrativou i s jednáním sněmovních

výborů vás mohu ujistit dopředu: ve výboru pro vzdělávání opět zasedne dokonalý průřez

diváků TV Nova, a pokud jde o ministra, budu velmi příjemně překvapen, stane-li se

výjimkou ze železného pravidla poslední pětiletky. Tedy že každý další ministr školství je

ještě horší než jeho předchůdce, ač se to zprvu jeví jako zhola nemožné. Kdo nevěří, nechť si

připomene „postupku“ Dobeš – Chládek – Valachová…

Defétismus však není úplně na místě. Pořád v nás ještě může doutnat plamínek naděje, že se

v sestavě nových lidí objeví alespoň někdo, u něhož bude platit známá minimalistická devíza:

„I slepé kuře najde zrno.“

Proto nyní v poklidu začínajících prázdnin připravujeme cílené oslovení několika skupin

budoucích „stakeholders“ neboli „decision makers“, jak se říká hezky česky. Především to

bude vedení většiny politických stran, které mají naději zasednout ve Sněmovně, vynechat

nemůžeme ani současného prezidenta republiky. A možná bychom neměli zapomenout ani na

kandidáty na prezidentský post.

Obsahem sdělení bude naléhavý apel na zásadní reflexi stavu školství, na němž se tragickým

způsobem nepodpisuje jenom monstrózně „zvojtěné“ tzv. společné vzdělávání. To jenom

zvýraznilo veškeré nedostatky strukturálně nemocného systému našeho školství, zejména

dualitu „exkluzivního“ segmentu víceletých gymnázií a přeplněných, permanentně

podfinancovaných škol pro plebs, zoufale nedostačivou „produkci“ budoucích pedagogů, a to

v rovině kvalitativní i kvantitativní (kapitolou samou pro sebe je faktické „vyhubení“

speciálně pedagogických kvalifikací), a nejnověji rozvrácení adekvátního vzdělávání celých

skupin dětí se zdravotním postižením.

V posledních týdnech jsem nashromáždil slušný stoh anonymních výpovědí kantorů

„běžných“ základek, pracujících se žáky se SVP (jak víte, působím jako vedoucí odboru

školství na jedné z pražských městských částí), a nyní je vyhodnocuji. Právě z těchto nijak

neautocenzurovaných výroků jedněch z hlavních obětí Valachovské pseudoinkluze mohu

připravit důležitý díl argumentace: vždyť „společné vzdělávání“ je v první až desáté řadě

problémem „běžného“, nikoli speciálního školství.

Vážení a milí, nechci vás v tuto chvíli zdržovat dlouhým povídáním, o všech dalších krocích

vás však budu včas informovat.

Přeju vám všem co nejvydařenější dovolenou, a vůbec co možná pěkné léto!

Martin Odehnal

předseda ASP ČR